Historie

Z Oravy, přímo z obce Podbiel, pocházela moje babička Terezie Kinská (rozená Chajdiaková). A i když se provdala do Čech, další část rodiny na Oravě stále žije. Do Podbiela jsem tedy s rodiči jezdila od svého dětství a spaní v drevenici a ručně tkané koberce, které byly součástí každé domácnosti, mě vlastně až tak neoslovovaly a nepřipadaly mi vzácné a neobvyklé. Věděla jsem asi tolik, že doma schováváme staré obnošené oblečení, ze kterého se koberce dají tkát, a že si taky nějaký koberec odvezeme, protože jsme je mívali na schodech na půdu a vlastě je tam máme stále.  Jak tkalcovský stav vypadá, jsem spíš věděla z filmu Krakonoš a lyžníci. Na Oravu jsme totiž jezdívali v létě a to prý byl stav, jak mi říkala teta, v takové hospodářské budově, kam se chodilo tkát jen pří nepřízni počasí. Jinak v zimě byl uvnitř stavení  aby se u něho mohlo trávit co nejvíce času. Když si mé babičky bratr postavil ve stejné obci vlastní dům, tak se tkalcovský stav přestěhoval tam, a to už si pamatují i mí strýcové a tety.  Pak se díky modernějšímu způsobu života a zaměstnanosti mimo obec postupně tkát přestalo, a stav zaujal svoje místo na půdě, kde čekal na znovuobjevení. Nedokážu ani přesně stáři tohoto stavu určit, ale odhaduji ho tak na 140let.

Druhý tkalcovský stav, který jsem dostala, je dle svého provedení, ještě starší. Nitěnky měl opravdu z nití, ale pro dnešní práci by bylo těžké s nimi pracovat, tak je mám zakonzervované a uskladněné a v listu mám  nitěnky kovové. Tento stav má i více zdobných prvků.